The English version follows a Czech version!

Oba jsou úspěšní fotografové. Oba cestují po světě. Oba se živí fotografováním. Jejich zkušenosti jsou často odlišné, jindy se až vzácně shodují. Stanislava Krupaře i Jiřího Kolbabu jsem vyzpovídal a snažil se ji klást stejné otázky, abych ukázal, jak rozdílné či stejné mohou být odpovědi. Myslím, že se nakonec ukázalo, že v různých fotografických disciplínách se může názor na uplatnění fotografie, záměry fotografa i jeho výsledky zcela lišit.

Jiří Kolbaba (www.theworld.cz) cestuje i několik měsíců v roce s cílem přivézt do České republiky ty nejkrásnější snímky exotické přírody či portréty domorodých obyvatel. "I v zemích, kde je bída, hlad, ozbrojený konflikt či nedeomokratický režim se snažím, a zatím se mi to daří, objevit krásu lidí a přírody. Takové snímky chci přivézt domů," říká Kolbaba v rozhovoru. Jeho výstavy fotografií viděly miliony lidí v ČR i v zahraničí, vydal 5 knih a ročně absolvuje stovky besed o cestování. Navštívil asi 130 zemí světa.

Stanislav Krupař (www.krupar.com) pracuje jako repotážní fotograf prestižního českého týdenníku Reflex. Jeho fotografie obdivují desetitisíce čtenářů. V různých kategoriích se umístil na stupních vítězů v prestižní fotografické soutěži Czech Press Photo v letech 2003, 2004, 2008 a 2010. Navštěvuje země jako je Afghánistán, Etiopie, Rusko, Somálsko. V Evropě řadu let dokumentuje neonacistickou scénu. "V českých médiích fotožurnalistika vlastně neexistuje. Bohužel," skepticky sděluje v rozhovoru svůj názor na možnost živit se fotografováním.

Jak dlouho fotografuješ?
Kolbaba: Skutečně fotografuji asi 12 let. Před tím jsem si z cest vozil fotky, které mě, především kvůli jejich nevalné kvalitě, frustrovali.
Krupař: Foťák jsem si koupil kvůli cestování. Bylo to v roce 1994 před první velkou – tříměsíční – cestou na Sibiř.

Jak jsi se k fotografování dostal?
Kolbaba: Jezdil jsem na poměrně exotická místa a vracel se z žalostnými fotkami. Proto jsem zašel do obchodu a ptal se prodavače, čím bych udělal lepší snímky. On mi už tenkrát řekl, já vám můžu prodat ten nejlepší foťák co mám, ale nejvíc je v hlavě a v srdci. Tam vznikají ty krásné snímky.
Krupař: Foťák jsem chtěl právě na první cestu. Šlo mi o čistou dokumentaci našeho pochodu po Altaji, fotil jsem na diáky a na léto mi jich stačilo asi 10. Po návratu jsem ale začal fotit i černobíle a koncem roku 1995 jsem se začal víc a víc toulat brněnským Bronxem (čtvrt obývaná především Romy) a cíleně fotil malá cikáňata ve dvorech.

Myslíš si, že je pro fotografa nezbytné být v oboru vystudovaný?
Kolbaba: Myslím, že fotografie je jedna z mála disciplín, pro níž nemusí být člověk vzdělán. Každý musí vnést svůj tvůrčí přístup, fotit srdcem. Vzdělání to může podpořit, ale ne nahradit. Mě se koníček stal povoláním a fotku jsem nestudoval. Fotoaparát mi rozšířil obzory, vidím víc, jsem trpělivější vidím místa, kam bych bez kamery nešel.
Krupař: Nevím. Všude vidím fotografy, kteří nestudovali a fotkou se živí. Na druhou stranu sám pociťuji jako handicap, že tak málo vím o historii, souvislostech a trendech. Nejzajímavější na škole mi připadá, že dá člověku možnost potkávat se s lidmi, kteří dělají stejné věci. Třeba trochu jinak a to tě nutí o věcech víc přemýšlet. Naproti tomu fotografické kurzy mne nelákají principiálně, toho se spíš děsím.

Jaké používáš vybavení?
Kolbaba: Začínal jsem s Nikonem F70, pak přišlel Nikon F100 a nyní mám Nikon F6. K nim používám objektivy s pevnými ohnisky vše se světelností do 2,8. Oblíbil jsem si 20 mm objektiv se světelností 1,4. Kromě toho mám na portréty lidí pevnou 35mm a 50mm. Moc ji nenosím, ale mám i 85mm. S mnohem méně světelným objektivem s rozsahem 70-400 mm fotografuji zvířata. Nejraději používám filmy Fuji Velvia 50. Kromě toho mám panoramatický Hasselblad XPan s objektivy 45 a 90 mm V kapse mám neustále malý Sony Cybershot a občas si beru i digitální Sony Alfa 900. Samozřejmě mám i stativ Gitzo s kulovou hlavou Manfroto a v poslední době jsem si oblíbil také stativ Vanguard. Občas používám obyčejný externí blesk Metz.
Krupař: V současnosti fotím Nikon D3, občas jako rezervní mám druhé tělo, to je Nikon D700. K nim mám objektivy Nikkor 24-70/2,8 AF S G, Nikkor VR  70-200/2,8 AF S G, občas i Nikkor 17-35/2,8 AF-S. Potom mám pevné manuální sklo Carl Zeiss 28/2 pro Nikon, který je skvělé do podmínek, kdy světla není na zbyt.

Vozíš s sebou všechno vybavení na cesty?
Kolbaba: Vozím skoro všechno neustále s sebou. Každá součást mojí výbavy se hodí na jinou část mé práce. Přestože se stává, že třeba Hasselblad během cesty často vůbec navytáhnu, mám jej u sebe. Traumatizují mne situace, kdy jsem na nějakém silném místě a nemám stativ, objektiv nebo fotoaprát, který vím, že by v dané situaci byl nejlepší. Proto se mi už skoro nestává, že bych při cestě šel ven jen tak nalehko s jedním objektivem. Můj batoh váží většinou mezi 12 a 18 kilogramy. Tahám všude všechno.
Krupař:  Já jsem obsedantní a jezdím se spoustou věcí. Alespoň tři náhradní baterie, ideálně dvě čtečky, všechno zálohuji třikrát a mám to na různých místech.. to kdyby se něco stalo, abych mohl pokračovat v cestě.

Co následná úprava fotografií?
Kolbaba: Jsou to promile ze všech mých fotek, kde dělám nějaké úpravy. Občas se stane, že při scanování udělám minimální výřez. Snažím se komponovat v hledáčku. Jako jsem posedlý ve svých textech či besedách říkat pravdu, tak říkám pravdu i ve svých fotografiích. Lež v dnešním světě, kdy všichni cestují kamkoliv by moji příznivci velmi lehce odhalili.
Krupař: Používám Photoshop CS3, vše fotím do RAW. Asi by mi prospěl hlubší kurz Photoshopu, ale na druhou stranu, fotografie, které mám rád, tzn. dokumentární, stejně žádné manipulace nepotřebují a mít ani nesmí, takže si nakonec vystačím se svým základním minimem.

Jak si vybíráš místa, která navštívíš a fotografuješ?
Kolbaba: Nemám ambice, odvahu ani schopnosti cestovat do zemí jako je Irák, Afghánistán a podobně. Na začátku své kariéry jsem si dal za cíl ukazovat krásy světa a myslím, že i to je důležité. Nicméně i já jsem byl v zemích kde je bída, hlad či nedeomokratický režim jako jsou San Salvador, Barma, Niger či Kurdistán. Když jsem ale v jedné zemi viděl v řece plavat mrtvé dítě nevyfotil jsem jej. I v zemích, kde řádí válka se dají najít hezké záběry a ty já vyhledávám.
Krupař: Kromě  Ruska, o kterém si troufám říct, že mu rozumím a kde jsem byl mnohokrát, jsem byl v Somálksu, Ethiopii, Palestině či Afghánistánu. Ale vždy jen jednou a vlastně na chvíli. Sibiř a šamany tam fotím, protože tenhle kraj mám rád. A právě proto, že k tomuto odlehlému a kromě místních lidí nikomu nepotřebnému kraji mám tak blízký a niterný vztah, fotím právě tady. Na Altaji a hlavně v Tuvě se cítím jako doma, ta země mě přitahuje a fascinuje. Nedotčená krajina i lidé, kteří v ní žijí. Přitom to ale není žádná romantická exotika, míchá se tu původní tradice s tou sovětskou, současný kapitalismus s putinovským diktátorstvím. Lidi, kteří žijí v odlehlých vesnicích a osmaocených jurtách a pasou jaky do sebe nasáli kus z toho všeho. Přitom jejich jedinečnost je právě ve vztahu ke svým předkům, jsou hrdí, snaží se obnovovat tradice a hlavně šamanismus. Jenže v dnešním světě, který je tak jiný, nežli země jejich dědů – ještě ve 20. letech byl v Tuvě feudalismus a písmo vzniklo ještě později – je jakýkoliv návrat k tradici vlastně nemožný. Tenhle rozpor mě zajímá. To se snažím fotit a vidět. 

Jak se staráš o techniku na cestách. Myslím ochranu před vlhkem, prachem, případně krádežemi?
Kolbaba: O techniku se příliš nestarám. V místech jako jsou pouště se snažím dělat vše proto, aby se písek do fotoaparátu nedostal. Písek z camery nedostanete. Na Sahaře jsem "utopil" jeden objektiv a už jsem ho nerozchodil. Naproti tomu jsem se vykoupal s celou technikou a v podstatě všechny věci jsem nakonec vysušil tak, že fungovaly. Ale to jsou všechno foťáky na film. Co by se stalo s digitálním fotoaparátem nevím. A pokud jde o krádeže, nafocené filmy ukrývám vždy na různých místech po hotelovém pokoji. Také vybalím všechnu fototechniku, aby případnému zloději nestačilo vzít jen náhodně batoh, se vším co potřebuji k práci.
Krupař:
Dívám se lidem, které potkávám pořádně do očí.

Myslíš si, že v ČR není dost silných témat?
Kolbaba: Je pravda, že mé portfolio obsahuje výrazně méně fotek z České republiky ve srovnání se snímky ze světa. Vadí mi to a snažím se to v posledních letech napravovat. Nicméně, je nutno také říci, že u nás je méně atraktivních míst - fotogenických pohledů je méně. O to větší umění je vytvořit krásný silnáý snímek a takovým fotografům se obdivuji.
Krupař: Podle mě je v ČR spousta témat, která by mě lákala. Spíš mám pocit že o ně nikdo nestojí, časopisy platí směšné sumy. Radši otisknou nějakou reportáž z druhého konce světa, než za fotky ze sousední vesnice. Problém je také v čase, který si na focení dokážeme vyčlenit. Je obtížné si doma říci, že budu jenom fotit, stále člověka něco svádí, něco odvádí od práce. Když jsi v cizině, jsi o moc svobodnější, nemusíš řešit nic, kromě soustředění se na téma. A poslední zádrhel je ve zveřejnění. Lidé u nás mají strach z médií a já se jim nedívím. Bojí se odhalit, nechtějí aby jejich fotky, takové o které jde nám fotografům, byly k vidění někde v novinách či v časopise. Myslím, že nám nevěří. To v cizině ze zahraničního fotografa takový strach mít nemusí, fotky na druhém konci světa je nijak neohrozí ani nezesměšní či neponíží.

Sleduješ nové trendy v technice, těšíš se na nějakou novinku?
Kolbaba:Vůbec ne. Spíše se dívám, kde jsou levné letenky. Někdy se začtu do nějaké doborné diskuse a nestačím se divit, jak jsou lidé i fotografové na sebe zlí. Hádají se třeba o technické kvalitě fotky, okem často nepostřehnutelné a přitom už ten záběr je špatný. Myslím, že je lepší jít ven a fotit!
Krupař: Těším se strašně na Nikon D4 a stejně tak na Fuji Finepix x100. Na Fuji už čekám netrpělivě půl roku, a jestli bude dobrá, moc rád si jí koupím. Už dlouho přemýšlím o malém foťáku a tohle by mohlo být přesně ono.

Myslíš, že se fotografováním dá uživit?
Kolbaba: Focením se živit dá. Ale vyžaduje to i řadu dalších podpůrných věcí, jako je marketing, pracovitost, výdrž. Stovky krásných fotek v archivu nikdy nevydělají ani korunu, je třeba je umět prodat.
Krupař: Pokud nejsi staff photographer tak v žádném případě nedá. Alespoň v ČR. V českých médiích totiž fotožurnalistika vlastně neexistuje.  Bohužel.

Uveřejněné fotografie jsou majetkem Jirky Kolbaby a Standy Krupaře. (odshora vždycky Jirka - Standa- Jirka...)

Published photographs are the property of Jiri Kolbaba and Stanislav Krupař. (from the top George - Stanley - George ...)

English version

Both are successful photographers. Both travel the world. Both live by photography. Their experence is sometimes different, sometimes suprisingly similar. I have questioned Stanislav Krupař and Jiří Kolbaba the same questions to show how differnt the answers can be. I think I have displayed that the opinions of  using photography, intentions of a photographer and his results may    differ completely.

Jiří Kolbaba (www.theworld.cz) travels several months of  a year to bring to the Czech republic the most beautiful pictures of exotic nature or portraits of  aborigines. "Even in countries where is poverty, war or  an undemoratic regime I try, and I am succesful in it so far, to find the beauty of people and nature. Such pictures I want to bring home" says Kolbaba in the interview. Milions of people in the Czech republic and in abroad have visited his exhibitions. He  has published 5 books. He does hundreds of  shows about traveling. Until now he has visited 130 countries of the world.

Stanislav Krupař (www.krupar.cz) works as a reporter for a prestige czech magazine Reflex. Thousands of readers admire his pictures. He succeded in different categhories in a photography contest Czech Press Photo in years 2003, 2004,2008 and 2010. He visites countries as Afghanistan, Ethiopia, Russia or Somalia. In Europe he has been documenting neo-Nazi scene for many years. "In czech media photojournalism actually doesn't exist, unfortunately" says in the interview skeptically.

How long have you been doing photography?
Kolbaba: In reality I have been doing photograpy for 12 years. Before that I was bringing pics from my journeys and I was frustrated by their low quality.
Krupař: I bought a camera because of traveling. It was in 1994 before my first big journey to Siberia.

How did you get to photography?
Kolbaba: I was traveling to quite exotic places and I always returned with very poor pictures. That's why I went to a shop and asked a shop assistant how to make my pics better. he told me even then that he could sell me the best camera he had but the most important is what is on my mind and in my heart. That is the place where the best pictures are created.
Krupař: I wanted a camera just for the first journey. My only intention was to document our way over Altaj. I made slides and I needed for the summer just only about ten. After my return I have started to make black and white photography and at the end of 1995 I have started to wander more and more often in Brno Bronx ( a quarter of the city of Brno inhabitted mostly by gypsies) and targeted on little gypsy children in yards.

Do you think it is important for a photographer to absolve any school of photography?
Kolbaba: I think that photography is one of the few disciplines which you dont have to graduate. Everybody needs to bring his creativity and take pics by heart. Education may support that but not replace it.  My hobby has become my job. I haven't studied photography.  My camera haswiden my horizonts.  I can see more, I am more patient, I can see places where I wouldn't go without a camera.
Krupař: I don't know. There are many photographers who didn't study photography and they live by photography. On the other hand I myself feel the handicap that I don't know much about history, context and trends. The most important thing at school is that you have the opportunity to meet people who do the same things. It makes you think about things in different ways. On the other hand several courses don't attract me at all.

What equipment do you use?
Kolbaba: I started with Nikon F70, than Nikon F100 and now I have Nikon F6. I use lens with fixed focus and the lens speed 2.8. I took to 20 mm lens with the lens speed 1.4. Except that I use  fixed 35m and 50mm for portraits of people. I also have 85 mm but I don't take it too often. For animals I use much lower speed lens from 70 to 400mm. I like the most to use the negative Fuji -velvia 50. Except that I also have panoramatic Hasselblad XPan with the lens 45 and 90 mm. I always have the Sony Cybershot in my pocket and sometimes I take also a digital camera  Sony Alfa 900. Of course I have a tripod with a ballhead Gitzo and recently I also like the tripod Vanguard. Sometimes I use the external flash Metz.
Krupař: Nowadays I take pictures with Nikon d3, sometimes, as a spare body I use Nikon D 700. To them I have lenses Nikkor  24-70/2,8 AF S G, Nikkor VR  70-200/2,8 AF S G and sometimes Nikkor 17 - 35/2 AF-S. Than I have a fixed focus lens Carl Zeiss 28/2 for Nikon, which is perfect in  situations with the lack of  light.

Do you take all your equipment for your journeys?
Kolbaba: I always take almost everything with. Each part of my equipment fits to a differnt part of my work. Although, it happens that I don't take the Hasselbat out during my journey not even once I have it always with. I am frustrated with a situation when I am on a strong place and I know that I haven't got the tripod, lens or camera which would be for the situation the best. So it actually never happens that I would go out only with one camera. My backpack weights from 12 to 18 kilograms. I carry it all everywhere.
Krupař: I am obsessional and travel with a lot of stuff. At least three spare bateries, ideally two cart readers. I safe everything three times on different places. If anything happens I could proceed.

What about post photo editing?
Kolbaba: I edit only about a mille of my pictures. Sometimes it happens that I do a little cut when I do scans of my pics. I try to make the composition in the viewer. I am obsessed to show and say the truth. In this world where anybody travels anywhere a lie would be easily revealed.
Krupař: I use Photoshop CS3. I make all pics in RAW. it might be good to go through a course of Photoshop. On the other hand, the photography that I like - documentary don't need any manipulation. What more, they mustn't have it. So I need the minimum knowlidge of photoediting.

How do you choose the places to visit and phoptograph?
Kolbaba: I dont have any ambitions, courage not even the ability to go the countries like Iraq or Afghanistan. At the bigining of my carier I aimed to show the beauty of the world and I think it is important. Of course I have visited poor or nondemocratic countries like San Salvdor, Barma, Niger or Kurdistan. When I once in a country saw a death body of a child in a river I didn't take a picture of it. Even in countries where is a war you can find nice images and that is what I am looking for.
Krupař: Except Russia about which I can say that I understand it and where I have been many times, I have visited Somalia, Ethiopia, palestine and Afghanistan. But always for a while. Siberia and shamans there I like to photograph because I love them. In Altaj and exceptionally in Tuva i feel like at home . The country atracts me and fascinates me. it is not any exotic romance. It is a mixture of original traditions with the soviet and the actual kapitalism with the Putin's dictatorship.

How do you take care of your photo equipment on the journey? How do you preserve robbery?
Kolbaba: I don't care of it much. In the places where are deserts I try not to let any sand into my camera. You will never get it out. Once i have fall into water with all my equipment. i have dried it and everything worked. But I don't know how would it be with a digital camera.
Krupař: Stealing... I look to the people's eyes deeply.

Do you monitor trends in technology? Are you looking forward to some news?
Kolbaba: Not at all. I monitor cheap flights. Sometiimes I read some professional chats and I really wonder how can people and photographers be  mean. They quarrel about technical quality of pics that you cannot even see. It is better to go out and take pictures!
Krupař: I am looking forward a lot to Nikon D4 and fuji Finepix x100. For Fuji I am waiting impatiently almost a half a year. I have been thinking about a small camera and this might be it.